Leden 2011

2 kočky

21. ledna 2011 v 14:30 Galerie

gzi
trhz

O mladíkovi, psu a kočce

10. ledna 2011 v 20:22 | Josef Chrt |  Povídky
O mladíkovi, psu a kočce
Byl jednou jeden mladý muž. Žil tak jako mnoho jiných mladých mužů u svých rodičů do doby, než přišel čas se osamostatnit.
Našel si malý byt. A protože nechtěl být sám, rozhodl se splnit si dávný sen.
Miloval kočky. Líbila se mu jejich přítulnost, obdivoval jejich vznešenou nezávislost a pružný pohyb.
Rodiče mu nikdy nedovolili mít domácí zvíře.
A tak se mladý muž vydal do " světa" hledat svou kočku.
Jak tak jde, potká ho jiný muž.
Je starší a vypadá ustaraně. Rád by předal do dobrých rukou svého psa, protože musí odcestovat na velmi dlouhou dobu a psa si sebou vzít nemůže.
Mladý muž zvažuje: " Chtěl jsem společnost do svého bytu. Miluji sice kočky, ale pes má také něco do sebe. " A tak vyjde staršímu muži vstříc s nabídkou, že si psa vezme. V té chvíli jsou muži spokojeni.
Mladý muž si odvedl psa domů a tak se začali se poznávat. S poznáním
v muži rostla nespokojenost.
Pes často štěkal, nenechal se hladit a do přítulnosti měl daleko.
Byl to prostě pes, a ke všemu nejspíš smutný pes. Muž chtěl kočku a přišel se psem. Jeho nejistota se šířila bytem jak hustý dým i na psa.
Muž se staral o psa, jak uměl nejlépe, ale stále cítil nespokojenost se svou volbou. Těžko se smiřoval s tím, že pes zůstane psem a milovanou kočku mu dělat nebude.
Jednoho dne se vydal ven sám. Sednul si do parku a vychutnával vzduch prosycený vůní okolních stromů.
Náhle ho něco zašimralo na ruce. S překvapením zjistil, že si k němu "přisedla" přítulná kočička. Hned mu vlezla na klín a spokojeně vrněla. Muže zaplavila vlna blízkosti, tepla a radosti. Teď věděl- to je ono! Bylo mu dobře, ale vzpomněl si na svého psa. Musel domů.
Pes ho přivítal radostně.
Cítil, že se něco změnilo. Muž začal chodit do parku častěji. Jakmile dosedl na lavičku, byla tu. Stulila se do klína a oba si užívali vzájemné blízkosti. Muž se vracel ke svému psovi v dobré náladě. Pes to vítal. Cítil se víc přijímaný. Muž od něj nevyžadoval to, co mu dávala kočka. S ní se tak sblížil, že každý z nich cítil, co má druhý na srdci. Děli se zajímavé věci. Pes byl čím dál víc družnější. Dával mladému muži najevo svou náklonnost při každé příležitosti. Měnilo se také chováním kočky. Už nebyla tak bezprostřední. Někdy se posadila na dlouhé minuty vedle muže a koukala zasněně do dálky.
Její srdce toužilo po trvalé přítomnosti mladého muže.
Muž se s ní loučil čím dál obtížněji. Jeho pes se vracel ke svým psím náladám a byl smutnější a smutnější z toho, že s ním muž tráví méně a méně času. Muž se dostal do stavu, kdy si nedokázal užít přítomnosti psa ani kočky. Bylo mu jasné, že domů přivést kočku nemůže. Zároveň si uvědomoval, že psa přijímá takového jaký skutečně je. A tím rostlo jejich vzájemné pouto. Neuměl představit, že by psa vyměnil za kočku. Nedokázal si představit ani to, že kočka, po které vždy tolik toužil, zmizí navždy z jeho života. Připoutal si k sobě psa i kočku!
Pes nesnáší kočku a kočka psa. Jistě jsou výjimky, ale poslední slova starého
pána zněla v neprospěch společného soužití kočky s jeho psem.
Muž se rozhodl řešit dilema prakticky. Uvažoval o výhodách i nevýhodách soužití se psem, či s kočkou. Chodil se ptát k veterinářům, bavil se s lidmi, kteří mají psa, nebo kočku. Neshromáždil mnoho informací. Žádná z nich nevedla k rozřešení. Kam se poděla lehkost a radost z jeho vztahů? Uvědomil si, že pokud opustí psa pro kočku, nečeká ho vnitřní radost, kterou si od vztahu s kočkou sliboval. Pouto s jeho psem se tož zvětšovalo úměrně s každou těžkostí , která do jejich života přicházela. Vznikla tak láska, o které netušil, že by v takové podobě mohla existovat.
Jejich láska nebyla vášnivá. Rodila se jako ostrov vzdouvající se z moře, dlouho skrytý pod hladinou.
Muž se rozhodl rozhodnout.
Na vztahu ke kočce i psovi mu velmi záleželo. Bylo to jakoby se měl rozhodnout mezi dnem a nocí, mezi létem a zimou. Obojí přináší své.
Jak nad tím uvažoval, tak ho zaplavoval pocit bezmoci, smutek a vztek.
Mladý muž se rozhodl. Rozhodl se rozumem. Duše pokulhávala za jeho rozhodnutím. Věděl, že jeho volba nebude nikdy dokonalá. Rozhodl se zůstat se psem. Kočce navrhnul svobodu, volnost pohybu. Ačkoli kočky mají rády volnost a samostatnost, tuto kočku návrh znepokojil a znejistěl. Pohyb přece měla. Byl to pohyb směřující někam a k někomu.
Co s pohybem, který ztratil směr a cíl? Mladý muž sám sebe utvrzoval ve správnosti jeho volby. Podporovali ho kamarádi. " Víš, co po okolí běhá koček?! Jsou ještě mazlivější a pružnější než ta tvoje. A hlavně nechtějí, abys kvůli nim opustil svého psa!"
Cosi se stále vzpíralo těmto tvrzením.
Muž svému psovi oznámil, že od této chvíle na něho bude mít víc času, bude k němu vlídný a pozorný.
Pes radostně zaštěkal v očekávání lepších zítřků v plné přítomnosti muže.
Muž se snažil dodržet to, co slíbil. Avšak jeho nitro bylo zcela s kočičkou navzdory tělu. Znovu a znovu se utěšoval, že se rozhodl správně a jak známo, čas vše zahojí.
Ale proč srdce nejásá, když se rozhodl SPRÁVNĚ! Proč, proč, proč? Když je to vše tak jasné. Kde je vůle tam je cesta, znělo mu v hlavě.
Něco se stalo! Pohltila ho tma a pak světlo.
Ze stínu vystoupila jeho kočička po boku s jeho psem. Kočička se mu schoulila do klína a pes mu olizoval hlavu. Nádhera..…
Pane! Pane. Stratil jste vědomí, ale už jste z nejhoršího venku. Tady v nemocnici se o vás už postaráme. Máte někoho blízkého? Muž ležel bez hnutí. Oči zalité slzami. Pak řekl: "Nikoho nemám. Jsem úplně sám"
Už jen z dálky zaslechl:" Pane, shání vás tu dvě dámy."